dřevo Hotovec

Palivové dřevo

základní druhy dřeva

dřevo jehličnatých dřevin např. smrk, jedle, borovice, modřín, douglaska, jalovec, tis

dřevo listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou např. dub, jasan, akát, jilm, pajasan, morušovník, kaštanovník
s polokruhovitě pórovitou stavbou – např. ořešák, třešeň, švestka
s roztroušeně pórovitou stavbou dřeva – např. buk, platan, habr, olše, lípa, javor, bříza, topol, vrba, hrušeň

TVRDOST DŘEVA

Každý druh dřeva má svoje zvláštní vlastnosti, což ovlivňuje možnosti jeho využití. Měkké dřevo je takové, které se snáze opracovává, pochází většinou z jehličnatých stromů, z listnatých například lipové, topolové, vrbové a další, zatímco tvrdé dřevo se získává hlavně z listnatých stromů (z jehličnatých stromů považujeme za tvrdé dřevo borovice, douglasky, tisu...).

SLOŽENÍ DŘEVA

Pokud se díváme na dřevo jako na palivo, můžeme říci, že se skládá z hořlaviny (h) a balastu. Hořlavina (uhlík a vodík) je ta část, kterou v palivu chceme, protože je nositelem energie. Balastem nazýváme tu část paliva, která je v palivu obsažena, ale nepřináší žádný energetický zisk, hovoříme o vodě (W) a popelovině (A). Se snižujícím se obsahem vody a popeloviny se zvyšuje kvalita paliva, snáze a účinněji se spaluje a obsahuje více energie. Se snižujícím se obsahem popeloviny se zmenšují emise tuhých znečišťujících látek (prachu) a zmenšuje se náročnost údržby spalovacího zařízení (odpopelnění – tuhý zbytek po spálení nazýváme popelem). Velkou výhodou dřeva je, že má obsah popeloviny menší než 1 %.

VLHKOST DŘEVA

Na vlhkost dřeva má největší vliv stavba a hustota dřeva, teplota a mechanické namáhání dřeva. Rozložení vlhkosti v kmeni rostoucího stromu je nerovnoměrné a mění se s výškou a po průměru kmene. Rozdílné vlhkosti mezi jádrem a bělí u vybraných dřevin jsou zobrazeny na obr.4.3. Největší rozdíl mezi vlhkostí jádra (vyzrálého dřeva) a bělí je obecně u jehličnanů, kde jádro (vyzrálé dřevo) má 3 - 4 krát menší vlhkost než běl. Např. borovice a smrk mají průměrnou roční vlhkost jádra či vyzrálého dřeva 33 - 38 %, zatímco vlhkost běle je 112 - 132 %. U dřeva listnáčů je vlhkost dřeva po průměru kmene rozložena mnohem rovnoměrněji. U listnatých dřev s jádrem není podstatný rozdíl ve vlhkostech jádra a běle. Rovněž u listnatých dřevin bez jádra nejsou velké rozdíly mezi středovými a obvodovými vrstvami kmene a vlhkost se pohybuje mezi 70 - 90 %. S výškou stromu se vlhkost u jehličnanů zvyšuje, což neplatí pro listnaté dřeviny, kde se vlhkost s výškou téměř nemění (obr). Stejně tak vlhkost mladých stromů je vyšší než vlhkost stromů starších. Obě závislosti lze vysvětlit vyšším nebo úplným podílem bělového dřeva.

Vlhkost dřeva se mění i v průběhu roku. Maximální vlhkost dřeva je dosahována v zimním období, minimální je během léta. Vedle sezónních změn kolísá vlhkost dřeva i v průběhu dne. Např. u běle smrku a dubu byla zjištěna průměrná vlhkost ráno 186% a 68%, v poledne 132% a 72%, a večer 105% a 66%.

Vlhkost dřeva má velký význam při zpracování dřeva a používání výrobků ze dřeva. Tato vlhkost se označuje za technickou vlhkost. Technická vlhkost zahrnuje jak výrobní tak provozní vlhkost. Jako obecně správné se považuje pravidlo, že výrobní vlhkost se má rovnat provozní vlhkosti, resp. u některých druhů výrobků má být o 1 - 2% nižší. Tím se předejde nežádoucím deformacím v důsledku kolísání teploty a relativní vlhkosti prostředí.

Podle vlhkosti se dřevo často v praxi zařazuje do následujících skupin:

1. dřevo mokré, dlouhou dobu uložené ve vodě (w > 100%)
2. dřevo čerstvě skáceného stromu (w = 50 - 100%, některá dřeva např. topol až 180%)
3. dřevo vysušené na vzduchu (w = 15 - 22%)
4. dřevo vysušené na pokojovou teplotu (w = 8 - 15%)
5. dřevo absolutně suché (w = 0%)

Jako vhodné pro topení se doporučuje používat dřevo s vlhkostí okolo 17-19 % hmotnostních. Tehdy se označuje jako tzv. vzduchosuché. Obvyklým způsobem, jak toho dosáhnout, je vhodné uskladnění po dobu nejméně půl roku u drobných polínek (štěpná hrana do 10 cm), ale klidně dva i tři roky u hrubých polen (štěpná hrana >25 cm). Týká se tvrdých dřevin, měkké je pórovitější a vyschne rychleji. Dále platí, že čím více kůry je na polenech a čím je kůra silnější, tím déle poleno vysychá. Dřevo vyschne za kratší nebo i významně delší dobu při různých podmínkách uskladnění, případně také nevyschne vůbec, ale zplesniví a dřevo ztrácí hmotnost, což jsou bohužel vyhozené peníze.

USKLADNĚNÍ DŘEVA

Jak palivové dřevo správně uskladnit

Na kvalitu dřeva a jeho výhřevnost má velký vliv také jeho uskladnění.

Ideálním řešením je skladovat dřevo přímo uvnitř domu či chaty. Málokdo má ale doma prostor k uskladnění dřeva na celou topnou sezónu.
Dřevo je tak častěji skladováno venku, například v kůlně na dříví. Polínka můžete vyrovnat také do přístřešku při stěně domu, dřevo vytvoří tepelnou bariéru a navíc je chrání střecha. Nevýhodou je, že stěny mohou vlhnout a ve skulinách si snadno vytvoří své úkryty drobní hlodavci.
Další možností jak uskladnit dřevo venku je vytvoření hranice dřeva ve volném prostoru, která se zakryje plachtou. První vrstva polínek by měla být minimálně 20 cm nad zemí, vhodné je uskladnění na návětrném místě.
Nutnou podmínkou je, aby bylo dřevo chráněno před deštěm, jedině tak pořádně vyschne. Dřevo, které je připraveno k vytápění, vysychá dva roky, jeho vlhkost by měla být okolo 15%.
Před uskladněním do přístřešku nebo do kůlny dřevo nařežte a naštípejte, bude tak lépe schnout.
Praktické je mít menší zásobník u krbu či kamen, pokud tedy nedisponujete např. vyzděným prostorem přímo určeném pro uchovávání dřeva. Když dřevo přineste do místnosti o pár dní dříve, bude mít možnost ještě doschnout a bude tak lépe hořet.